Welfare zvířat vs. práva zvířat

Welfare zvířat vs. práva zvířat

 

Welfare zvířat - pod tímto těžko přeložitelným anglickým názvem se skrývá určité právo zvířat na dobrý život. Často se zaměňuje s právy zvířat (Animal Rights), což je etický pojem o mnoho užší a striktnější, než pojem welfare zvířat. Prozkoumala jsem pro vás tyto dva pojmy a přináším vám výsledek...

 

Napadla vás někdy otázka, zda zvířata mají také práva, která by byla analogická k právům lidským?

Mě tato otázka napadla a došla jsem k zajímavým závěrům, o které se chci s vámi podělit. Tak zaprvé je nutné od sebe oddělovat zvířecí práva a právo na dobrý život. Pozice welfare zvířat je slabší, co se ochrany zvířat týče, kdežto práva zvířat se ostře vymezují proti zneužívání zvířat ve prospěch člověka a jsou silně ochranářská. Občas se (na půdě právnické fakulty) setkávám s názorem, že zvíře nemůže být nositelem žádných práv podobných lidským právům, neboť není subjektem práva. Samozřejmě každého rozumově vyspělého člověka napadne, že zvíře z podstaty věci nemůže mít právo na volbu povolání nebo právo na informace. Nicméně je nutné zvířata ochraňovat alespoň nezbytným minimem práv, která právě popisují práva welfare zvířat (ta méně protekcionistická).

Welfare zvířat v sobě zahrnuje několik základních zvířecích svobod, které je nutné dodržovat, aby se člověk mohl nazývat alespoň částečně morálním. Welfare zvířat klade menší důraz na ochranu zvířat pro lidský prospěch a v podstatě argumentuje na pozici potřeby zvířete pro člověka ve smyslu spotřeby. Stručně řečeno prosazuje, že když už člověk musí zvířata konzumovat, oblékat se do jejich srsti či sledovat pro zábavu v cirkusech, tak ať alespoň ta zvířata mají zajištěny slušné základní podmínky pro přežití (které tak jako tak končí jejich smrtí). Welfare zvířat zahrnuje 5 základních zvířecích svobod:

  1. svobodu nepociťovat hlad a žízeň,
  2. svobodu nemít nepohodlí,
  3. svobodu netrpět nemocemi, zraněními a bolestí,
  4. svobodu uskutečňovat přirozené chování svého druhu a
  5. svobodu nezažívat strach a úzkost.

Veškeré tyto svobody jsou potlačovány, pokud se jedná například o velkochovy nebo o nesmyslné převozy zvířat po celé Evropě nebo až na Blízký Východ. Nerada bych rozváděla toto porušování zvířecích svobod člověkem do detailů, to by mohlo být tématem jiného článku, nicméně musím zdůraznit naprosto křiklavý případ - podle evropských směrnic je dostatečná plocha pro převoz jednoho prasete o váze 1 metráku 1 metr čtvereční! Obávám se, že v Parlamentu EU muselo něco selhat, nebo nikdo tam neviděl metrákové prase! Dalším příkladem jsou bateriové klece pro nosnice, velkochovy brojlerů (drůbež na maso), monstrózní kravíny a chlívy...

Oproti tomu práva zvířat jsou poměrně striktní. Jejich pojetí úzce souvisí s biocentrismem, což je filozofický směr druhé poloviny 20. století a přelomu 21. století, který prosazuje rovnost všech živých tvorů a neguje nadřazenost člověka. Dále také souvisí s antispeciesismem, což je směr, který akcentuje druhovou rovnost - jeden druh není více než druhý. Je to vyhraněný směr filozofie ochrany zvířat, který vychází z antirasismu. Je zřejmé, že člověk zastávající práva zvířat bude prosazovat morální závadnost jakéhokoliv "použití" zvířete, neboť lidský druh na to nemá právo a není možné ho z čehokoliv odvodit (jako budoucí právnička musím upozornit na to, že skutečně neexistuje pramen, ze kterého by bylo možné takové "právo" odvozovat). Dále se takový člověk bude domnívat, že lidstvo nemá právo rozhodovat o osudu zvířat způsobem, kterým v současné době rozhoduje. Naprosto zavrhuje možnost jakéhokoliv působení bolesti - ať již jde o bolest fyzickou či psychickou. Takové jednání je neslučitelné s dobrými mravy a člověka, který trápí zvířata, nelze považovat za morálního, civilizovaného, humánního. Pro zastánce zvířecích práv nejsou přednostní zájmy člověka před zájmy zvířat - zájmy člověka nesmí být v žádném případě využity k ospravedlnění ublížení zvířeti. V neposlední řadě je silným argumentem zastánce zvířecích práv to, že člověk má povinnost chovat se ke zvířeti lidsky (vnímám mírný paradox, nicméně člověk je zodpovědný za to, aby zvíře netrpělo jeho rukou a zbytečně) a má zabránit zbytečnému utrpení zvířat, ke kterému dennodenně dochází na celém světě (jedná se o miliony zvířecích životů denně).

Myslím, že se shodneme na tom, že ochrana zvířat je nutná. V prvé řadě je třeba jako společnost prosadit pozici welfare zvířat jako alespoň základní ochranu zvířat, poté postupně přecházet na model práv zvířat. Je to otázka lidské zodpovědnosti a morálky, aby byl člověk schopen šetřit zvířecí životy před zbytečným trýzněním a zneužíváním.